V úterý 19. března 2024 se uskutečnil výlet pro uživatele z domova se zvláštním režimem, tentokrát do Olomouce. Tak, jak to u větších výletů bývá, jeli jsme tradičně autobusem. Po příjezdu nás nemile překvapila změna počasí. V Olomouci bylo chladněji, zamračená obloha nám trochu kazila chuť procházet se po parku ve Smetanových sadech.
Smetanovy sady jsou nejstarším a svou plochou největším olomouckým parkem, který byl založen roku 1820. Patří společně s palmovým skleníkem k nemovitým kulturním památkám. Nachází se zde památný strom, asi 250 roků starý dub, který je nazýván Rudolfův dub na počest zakladatele parku Rudolfa Jana Habsburského. Celková výměra dnešních Smetanových sadů činí zhruba 19 hektarů.
Prošli jsme hlavní alejí kolem historické budovy restaurace, která byla postavena jako lázeňský pavilon. V naší blízkosti se volně procházeli pávi. Řekne-li se páv, vybavíme si přívlastky pyšný, důstojný a vznešený. Pávi jsou hodně zvídaví a „prosmejčí“ celé okolí. Jeden roztáhl svá dlouhá ocasní pera s barevnými velkými oky a předváděl se nám v celé své kráse.
Namířeno jsme měli ke skleníkům, do kterých jsme rádi zavítali, bylo tam přece jenom tepleji.
Největším a nejstarším je palmový skleník, je 72,5 metrů dlouhý a 20 metrů vysoký, byl postavený v letech 1927 až 1930. Nabízí pohled na exotické palmy datlovníku, banánovníku, fíkovníku. Další rostliny ohromí množstvím nebo barvou svých květů. K vidění jsou exotická zvířata, kajman, sladkovodní ryby, leguán, želvy, hadi, pavouci a ptáci. Na palmový skleník navazuje skleník kaktusový, jsou tu jedny z největších kaktusů v Evropě. Třetím skleníkem je skleník tropický. Hned u vchodu nás přivítal v tropickém vlhkém vzduchu závan vůní květů jasmínu. Hlavní ozdobou je tropický leknín v jezírku a mnoho orchidejí. V posledním ze čtyř přístupných skleníků – subtropickém – jsme viděli známé druhy citrusů jako pomeranče, mandarinky, citrony, grapefruity, nechyběl ani olivovník.
Po prohlídce se blížilo poledne, někteří uživatelé měli chuť na svůj studený obědový balíček – řízek s chlebem a okurkem. Jíst venku ani moc nevadilo. Přesto návštěva restaurace v pavilonu A byla příjemným zpestřením času před odjezdem. Někdo si dal teplý oběd a většina uživatelů si pochutnala na dobré kávě. K autobusu už to byl jen kousek a na zpáteční cestě jsme byli unaveni, ale bohatší o hezké zážitky.